9.-11.11.2012 – Víkendovka: O potopě 
Na začátku listopadu jsme se opět vydali do Soběhrd. Nejprve jsme však museli urazit namáhavou cestu nočním Benešovskem. Když jsme dorazili na faru, mysleli jsme si, že jsme cíl cesty splnili. Ale opak byl pravdou. Večer jsme spolu s Noem vyslechli Boží hlas, který nám sdělil strašnou pravdu – Bůh se rozhodl potopou zničit zlé lidské pokolení. Zachráněni měli být jen ti dobří a spravedliví tedy Noe, jeho rodina a my. Ovšem za předpokladu, že si postavíme archu – obrovskou loď, do které shromáždíme od každého druhu zvířat jeden pár, aby i zvířata zůstala zachována.
Hned druhý den jsme začali se stavbou archy, protože času opravdu nebylo nazbyt. I přesto jsme stihli archy vytvořit rovnou dvě a k tomu je obohatit zajímavými architektonickými prvky. Ještě před tím jsme ale museli sehnat všechny páry zvířat a to nebyl úkol vůbec lehký. Některá důvěřivější zvířata jako menší ptactvo nebo ovce se nechala odvést celkem snadno, získat si důvěru slona a kraba už bylo těžší a u krokodýla, či dokonce tygra to zprvu vypadalo jako zhola nemožné! Nakonec jsme ale všechna zvířata dostali bezpečně do ohrad, kde čekala, až se s námi vydají na cestu. Krátce po dostavění archy začalo pršet, rychle jsme se nalodili a vydali se vstříc neznámému. Měli jsme však důvěru v Hospodina a věřili, že nás ochrání.
Bůh své slovo dodržel a po 40 dnech a nocích se nám zdálo, že voda opadává. Vypustili jsme nejprve krkavce a poté holubici, ale ti nepřinesli žádné zprávy o tom, že bychom se blížili k pevnině. Až druhé vypuštění holubice přineslo ovoce, tedy vlastně zelenou snítku. Zajásali jsme a doufali, že již brzo budeme moci přistát. Večer jsme se konečně přiblížili k pobřeží, díky navigaci jasně barevných medúz a především díky Hospodinu jsme šťastně přestáli celou plavbu a bez úhony přistáli na břehu. Tam k nám promluvil Bůh a slíbil nám, že již nikdy Zemi nezpustoší takovým způsobem. Na znamení odpuštění nám všem nad hlavami zazářila duha.
Celý víkend jsme si moc užili. I když jsme museli zvládnout řadu náročných úkolů, nakonec jsme splnili úkol, který nám Hospodin dal. Díky němu jsme se rovněž naučili, jakou sílu má odpuštění.
12. – 19. 8. 2012 – Tábor: Riga Haty
Letošní prázdniny jsme se vydali prožívat mnohá dobrodružství s hrdiny knihy Riga Haty, jejíž autorkou je sama hlavní vedoucí – Magdaléna Šipková. A aby byl celý příběh ještě napínavější, přesunuli jsme ho do malebného prostředí Krkonoš. Společně s dětmi jsme se museli vypořádat s řadou záludných úkolů a naučit se pracovat jako správný tým, kterému samozřejmě nechybí vlastní vlajka a pokřik! Pravdou ale zůstává, že zas tak velcí dobrodruzi nejsme, a proto jsme se před všemi možnými i nemožnými (ale ve fantasy světě je možné opravdu vše) nebezpečími schovávali v bývalé církevní škole v Křížlicích, která nám poskytla dokonalé útočiště. A v klidu tohoto domova jsme též našli spoustu času na hry a jiné zábavné aktivity, aby si naši dobrodruzi mohli taky trochu odfrknout. Přiznejme si, že přece jen ani žádný superhrdina nezvládá být nasazen v boji 24 hodin denně. I když mám pocit, že by naše zkušené děti svou mazaností strčily kdekoho do kapsy! Všechno zvládly na jedničku a my jen doufáme, že se i příští rok spolu vydáme na další strastipnou cestu!
18. – 20. 5. 2012 – Víkendovka: Jozue ten porazil Jericho
V květnu jsme si zkrátili čekání na prázdniny, a s nimi spojený tábor, víkendovkou v Berouně. Tentokrát jsme stanuli po boku Jozua a statečných Izraelců. Spolu s nimi jsme nejprve zevrubně prozkoumali město Jericho (které nám bránilo při vstupu do „Země zaslíbené“) , abychom měli představu, co bude třeba podniknout k tomu, aby město padlo.
Museli jsme se naučit speciální písmo, jazyk, chůzi i odívání Jerišanů a to za pomoci ne příliš dokonalé mapky. To nám však vůbec nevadilo (jsme přece šikovní zvědové!) a brzy jsme přišli na to, že nejlepší rady nám udělí místní obyvatelka Rachab. Dostat se přímo k ní ale také nebyla legrace, museli jsme se plazit po zemi a procvičit své motorické schopnosti i bystré zraky. Šťastně se nám podařilo uprchnout strážím a město jsme nakonec večer dobyli s pomocí známé písně „Jozue ten porazil Jericho“. Ve sklepení jsme od poraženého krále dostali ocenění za naši odvahu a bystrost.
Celý pobyt nám zpříjemňovala zmrzlina a úchvatné prostředí města Berouna (nezapomněli jsme ani na medvědy, nebojte se )
18. – 20. 11. 2011 – Víkendovka:
Josef a jeho bratři
Do Soběhrd se sjely děti z Prahy a okolí, aby zde prožily příběh Josefa a jeho bratří. Na programu byly hry při kterých jsme pomáhali Josefovi utéct před Egyptskými strážemi, najít podklady pro výklad Faraonových snů a také jsme sklízeli Egyptskou úrodu pšenice. Večer jsme pak přemýšleli nad příběhem, nad vztahy mezi sourozenci a nad tím, čím nám může být Josef vzorem. Že jsme někdy dole a někdy nahoře, že si máme pomáhat a usilovat o odpuštění. Pro velký zájem dětí jsme také podnikly večerní návštěvu Soběhrdského hřbitova a popovídali si o smrti, která je součástí života a které bychom se neměli bát.
17. -24. 7. 2011 – Tábor:
Cesta kolem světa za 80 dní
Minulé prázdniny jsme absolvovali cestu kolem světa za 80 dní po boku pana Philiase Fogga. Navštívili jsme Indii, Čínu, Japonsko a přeplavili se až do U.S.A. a odtud zpět do rodné Anglie. Cestou jsme opravovali železniční trať, cestovali na slonech, zúčastnili se čínského dračího festivalu, byli nuceni si přivydělat vystoupením v cirkusu, bránili jsme se indiánům a zákeřným žralokům, hledali jsme cestu pouští a snažili se být co nejrychlejší na moři, kde nás trápilo zákeřné a rozmarné počasí. Cestou jsme se také zamýšleli nad jednotlivými zeměmi a morálce lidí v nich žijících. Mluvili jsme o konzumním stylu života, o ničení přírody, o rozdělení lidí do oddělených kast, o chudobě, dětských otrocích i o tom, že v Japonsku neexistuje rabování, a o vytrvalosti. Také jsme se zmínili o tom, že se můžeme cítit v bezpečí nejen za Velkou čínskou zdí, ale že nás ve skutečnosti chrání něco ještě pevnějšího.
Ale přežili jsme to vše ve zdraví a na konci příběhu mohl pan Fogg slavit nejen vyhranou sázku, ale také svatbu s indickou princeznou Audou, kterou cestou zachránil od jisté smrti.